2. Naše první kroky

13. prosince 2013 v 20:12 | Jonáš

V minulosti byl můj proces odcestovávání dost šílený - obyčejně jsem několik posledních nocí nespal, abych stihl všechno zařídit, přestěhovat, uskladnit, rozeslat, zabalit... Také jsem býval dost nervózní, když jsem se někam chystal na pár měsíců. Tentokrát jsem zaznamenal, že už jsem si zvykl, vše nezbytné jsem řešil už dlouho s předstihem a přes pracovní vytíženost se žádná nervozita nedostavila. Vstali jsme brzy ráno a provedli můj tradiční obřadní kruh - rozloučili jsem se s mými rodiči, cestou navštívili také babičku a došel jsem se poklonit a zapálit posvátnou bílou šalvěj na hrobech mých předků. Pak jsem také dýmal šalvějí na Václavském náměstí u sochy patrona naší republiky. Zpíval jsem hymnu, zatímco Katie mě pozorovala se shovívavostí, neb ona cestuje od malička po celém světě a není to pro ní nic překotného, rozhodně nikdy nikde nic "neokuřovala" či nezpívala předkům. S malou přestávkou v Moskvě jsme letěli do Delhi. Když jsme si zařídili vše potřebné na letišti, vylezl jsem ven a tradičně i zde zapálil trochu šalvěje a dotkl se zaprášených listů palem. Tentorkát dým šalvěje stoupalů pro Shivu. Cítil jsem se jako doma - povědomé ksichtíky, hindu-angličtina, nesmírně důležití letištní úředníci, křičící taxikáři, davy lidí, prach, a typický svěží vzduch v Delhi s tradičním zápachem hořících plastových kelímků.


Taxík nás dokodrcal do Paharganj - velice rušné čácsti New Delhi, ale bylo pět ráno, takže jsme viděli jen prázdné zaprášené ulice, lidi spící na zemi, psi čmuchající v horách odpadků a rikshy klimbající na jejich tříkolkách.Po prá krocích jsme našli náš guest house - Priynka. Celkem drahý, ale můj záměr byl ukázat Indii po malých doušcích - to znamená pro začátek mít internet na pokoji, teplou vodu ve sprše, splachovací záchod... Poprvé v životě jsem v Indii viděl výtah. Pingl nás vždy někam poslal výtahem a sám tam doběhl o schodech, aby nám ukázal, z kolika pokojů si můžeme vybrat. Nakonec jsem zjistili, že na pokojích internet není. Když chtěla Katie zjistit, jak teplou vodu máme, zdjistila nejen, že nemáme teplou vodu, ale že nemáme vůbec tádnou vodu, což znamená, že i splachovací záchod je nám k ničemu.

Nám to ale nevadilo, protože jsme obdrželi i nějaké bonusy zdarma - například přibližně dvacet exotických hmyzích bratrů v koupelně a jednu (minimálně) sestru myšku v naší posteli. Krom toho také neuvěřitelný a neustálý rámus na chodbě, včetně souseda, který každé ráno přibližně dvě hodiny dělal v koupelně něco mezi chrochtáním a zvracením. Naše myší sestra byla velmi aktviní - nejvíce se zajímala o mé tofu, ale pro jistotu provedla hloubkovou kontrolu veškerých našich věcí. Děkujeme za milé přivítání ve skutečném a přirozeném světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama