3. Veg-thali and masala chai – here we go!

13. prosince 2013 v 20:17 | Jonáš

Po probdělém letu jsme spali až do pozdního odpoledne a pak zkusili provést pár kroků po okolí. Nejdříve je důležité vědět kde je sever, kde je jih... Pak, když jsme už tušili, že dokážeme najít coestu zpět, našli jsme nádraží, hlavní trh.. Ulice jsou "busy" - miliony rikshů, tuc-tucy, taxíky, chodci, psi, kočky, turisti, obchody, bezdomovci, prodejci, krávy.. Všechno se pohybuje, křičí, troubí.. Prostě Indie. Po velice pálivém thali ve velmi upatlané restauraci jsme se vyškrábali ně jednu ze střešních restaurací na čaj a užíali si pohledy dolů na zaprášený svět. Další dva dny jsme sháněli zázvor a citrón na čaj (Katie je nastydlá - evropská zima). Pak jsme se přesunuli do muslimské čtvrti a navštívili dvě Dargah.



Nejrpve slavnou darghu slavného Nizammudina Aula - tam bylo pořádně živo. Dargah je něco jako islámská svatyně pro někoho důležitého, kdo umřel. Celá oblast je vlastně plná hrobů a vypadá jako nějaký historický mix hřbitova a spousty uzounkých a klikatých uliček plných mešit a modlících se muslimů.

Ihned, jak jsme se posadili na podlahu, začali si nás fšichni fotit - nikdo se neptal, zkrátka fotili jak na tiskovce. Každý "běloch" to v těchto končinách musel zažít v "moderních časech" Indie, kdy má každý alespoň jeden mobil v kapse. Mnoho očí nás pozorovalo, některá očka se styděla, některá rozhodně vůbec. Nejlepší byl malý kluk oblečený do tepláků s nápisy "Canda". Asi vševědoucí Allah mu vnuknul onu myšlenku, zkrátka přišel ke Katie a vrazil jí do ruky sušenku. Nějaký chlápek za námi řekl, že chce také sušenku, ale hošan vztyčil prst a ukázalmu, že jemu nedá, jenom Katie. Cítil jsem se jako doma - "La Ilaha Ill Allah.."


Když se podívám zpět, než jsem začal cestovat, můj názor na muslimy byl formován televizí a strachem mých přátel - mainstreamového názoru společnosti - svět islámu je velmi tvrdý, přísný a muslimové nás mohou kdykoliv zabít. Když jsem ale začal muslimy potkávat osobně, vždy jsem pociťoval, že tito lidé jsou velmi miléí, vždy připraveni pomoci. Po pár letech, když jsem se stal Súfi, začal jsem také sudovat více o spiritualitě muslimů a objevil jeho mírumilovnost a jemnot. Sranda, pozorovat to teď - sedím v meditaci uprostřed skupiny lidí, jejichž oči by vyděsily mnoho mých kamarádů, zatímco já cítím soucit, milostivost a jednotu. Prostě požehnání, vytvořit si vlastní názor na základě vlastních zkušeností. Shakur Allah.


Pak jsme navštívili dargah našeho muršida Hazrata Inayat Khana - mužek, který přinesl univerzální Súfizmus na západ. Tam jsme meditovali, pozorovali krásný měsíc a potkali mého přítele z minulé návštšvy. Dargah jsou neuvěřitelně klidná místa. Nezáleží na tom, je-li tam člověk sám či s tisíci poutníků. Prostě klid a mír. Protože se sem vrátím v únoru a protože jsem zahlédnul uprostřed této zaplivané špinavé čtvrti nápis "Hotel Bismillah", zeptal jsem se, jestli tam mají volný pokoj. Muž na mě hleděl se strachem a nepustil mě dovnitř. Nevím, jak to vevnitř vypadá, ale pravděpodobně tento muž si byl dos jistý tím, že bych to neměl vědět, abych neutrpěl trauma.


Pár nocí se mi nedařilo spát - možná změna časového pásma, možná neutuchající rachot venku, možná rachot uvnitř v mé hlavě. Jak jsem řekl, občas nám neteče voda, ale jkdyuž jednou teče, teče stále - celou noc rychle kape. Předpokládal jsem, že to dle Feng-Shuei zákonů musí být dobré pro spánek, ale nebylo. Tak jsem po pár dnech vyměnili hotel. Zapomněl jsem, jak dokáže být našinec vděčný za kýbl studené vody namísto sprchy.


Poslední noc v Delhi jsem jeli taxíkem do staré části města, abychom nalezli slavnou to restauraci Karim. "Al-Karim" je jedno z devadesáti-devíti krfásných jmen boha a znamená "Nejštědřejší". No, byla to pravda. Tak výtečný dahl (něco jako tradiční čočková polévka) jsem ještě v životě nepožil. Na cestě zpět po nás rikshové chtěli síleně moc peněz. Nakonec nás jeden "cyklista" svezl za 200 rupií, což se zdálo hodně, ale brzy jsme pochopili - v tu hodinu je staré Delhi totálně zacpané. Tady se můžete podívat na video z onoho "výletu".


Jako každý večer, skončili jsem ve střešní restauraci Satyam na čaji - Mají tam tři patra, která je potřeba vyšplhat po velmi příkrých a nizouškých schodech - v každém patře je vždy někdo, kdo Vám řekněs "namaste brother"...a nikdy nezapomenou říci "Mind Your head, sir, mind your head!" Přestože vědí, že už jste tam byli, přestože vědí, že odcházte a oni Vám to řekli při vstupu, stejně to zopakují. Co takhle "Mind Your heart!"? Asi to natiskneme na trička a budeme odporně bohatí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama