6. Ozbrojené Jammu a útěk do hor

23. prosince 2013 v 18:06 | Jonáš

Po sedmi hodinách skákání v autobuse jsem se dostali do Jammu. Na cestách vždy následujeme znamení, která ukazují kam se dát. Tak jsem se také dostali do státu Jammu a Kašmír. To bylo něco. Velice odlišná část Indie, už jen proto, že není až tak úplně jasné, jestli je to Indie. Tato země, jejíž částí je i věhlasný Ladakk, se rozprostírá mezi pakistánem, Afghanistánem, Tajikistánem a Čínou (Tibetem). Když se podíváte na mapu, uvidíte, že namísto jasných hranic okolních států, Jammu a Kashmir hranice mají jen lehce naznačené, jako-by nebylo jasné, čí to vlastně je. Jammu je velice hnduistické, zatímco Kashmir je totlně muslimský a jejich vztah je šílený. Ulice jsou plné vojáků se samopaly, často je k vidění obrněný transportér a kolem chrámů a svatyní jsou zákopy, což působí dost divoce.



Jsem vděčný za tuto zkušenost, protože normálně je vidět v Indie mírumilovný vztah mezi vyznavači rozdílných náboženství, někdy až neuvěřitelně mírumilovný. Tady, když urpostřed hinduistického města začne z minaretu znít "Allahoo Agbar", hinduisti sebou začnou šít a posílají velmi nahněvané pohledy směrem k mešitě.


Po dvou nocích v tomto podivném světě jsme vyrazili do hor mezi buddhisty. Konečně jsem mohl katie ukázat jaké to je, když si clověk nemůže předem naplánovat a zabookovat atuobus s přesným místem a časem odjezdu. Riksha nás odvezl na autobusové nádraží. Tedy něcojako autobusové nádraží. Kdybych předtím nidky nebyl v Indii, asi by to pro mě bylo peklo. Teď jsem ale byl klidný a nestresoval se tím, že kolem nás pobíhalo kolem tisíce lidí, každý křičel a každý běžel jiným směrem kolem asi dvouste obrovských, hlučných a ušmudlaných autobusů, které se také pomalu pohybovali také všemi směry po zabahněném plácku plném odpadků, krav a psů. Nikdo nemluvil anglicky, ale když jsem použili tajný kód "Dharamshala", lidé se usmívali a ukazovali nám kam jít, až konečně jeden muž řekl: "Dharamsala? Here wait bus." bylo to na místě, kdy by asi nikdonepředpokládal mezinárodní autobusovou zastávku, ale s důvěrou jsme se postavili na zaplivaný roh rušné ucpané křižovatky. Velmi často se nás někdo zeptal: "Dharamsala?" ˇ5ekli jsme"Yes." a lidé seusmívali a ukazovali, že jsme na správném místě, jen vytrvat.


Po půlhodině skutečně přijelo něco jako autobus a nějaký muž ho svým tělem zastavil a řekl nám: "You-bus-Dharamshala-sir". Paráda. Jeli jsme osm hodin, povídali si s usměvavým vojákam, který měl rudé vlasy, což je v Indii velmi populární barva. Tenhleten chlápek si ale pro jistotu na rudo obarvil i knír. Úžasné. Cesta byla na pět hodin, ale v Pathankotu jsme zastavili, protože nám upadlo kolo. Žádný překvapení, protože ačkoliv jsme jeli po "dálnici", autobus skákal o sto šest a my chvílemi létali nad sedadly. Autobus zkrátka zasavil vedle hromady špinavých pneumatik (pneu servis)a šofér si sedl do stínu, pokřikoval na partu špinavců kolem a začal pít čaj. Osazenstvo autobusu pchoilo, že je větší pouza, tak také vylezli, také si objednali masala čaj a pozorovali, kterak "špinavci" vyměňují kolo. Proto tedy náš výlet trval déle, protože takovýchto zastaveníček bylo více.


Pak se okolí cesty začalo vlnit - kopce, lesy, údolí. Odpoledne Katie vzrušeně ukázala kamsi do mraků: "Hele, hory!" Ya, Himalayas. Krátce po té nš řidič neopatrně podrbal nakloněný sloup u cesty, čímž přímo u nás prasklo jedno okénko, ale to nikomu nevadilo, tak jsme se snažili tvářit, že nám to také nevadí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama