9. Jak zahnat neodbytné otrapy

23. prosince 2013 v 19:35 | Jonáš
Ve vlaku jsme samozřejmě jako vždy zažili mnoho interakcí, mnoho pohledů - některé osoby na nás bezeslova civěly takřka nepřetržitě celých 24 hodin. Děti se na nás šklebily a jejich rodiče se ptali: "Jů ár kántry, sir? Hačača, jes aj nou, čechoslávia.." Zahlédli u nás, že si čteme z muslimské knihy a byli nepopsatelně vzrušeni z toho, co všechno vím o Islámu, jaká místa jsem navštívil, jaké osobnosti... a pak se stalo něco, co nám trochu znepříjemnilo večer. Vlastně hodně.


Kdo chce jet do Bodhgayi, musí nejprve vlakem do města Gaya a odtamtud tuk-tukem či taxíkem asi patnáct kilometrů. Já už to před lety absolvoval a věděl jsem, že nádraží v Gaye je veliké a taxikáři se tam o turisty skoro perou. Někdy se vlastně skutečně perou. Mladičký muslimský studnt z Kolkaty nám řekl, že večer (bylo kolem deváté) už žádné taxíky nejezdí a že je to nebezpečné, ať někde přespíme a jedeme až ráno. K tomu se naklonila jedna žena a řekla, že rozhodně nedoporučuje jet oněch patnáct kilometrů v noci, že to je extrémní nebezpečí. Pak se rozhlédla kolem a tlumeným hlasem dodala, že to je tajemství, ať o tom raději nemluvíme nahlas, že jsou všude kolem nás hinduisti a že jsou nebezpeční.

Já osobně jsem jim poděkoval za radu a zůstal v klidu, protože jsem zvyklý na podobné rady všude možně, ve všech průvodcích je psáno spousta nebezpečí, hinduisti upozorňují, ať nevěříme vrahounům muslimům, muslimové zase, ať si dáme pozor na zloďějské hinduisty... Jenže Katie zatím v Indii zažila jen samé úsměvy a ujišťování, že všechno je OK, proto ji tyto věty poněkud zneklidnily. Nenechala si vysvětlit, že Gaya je v pohodě, že to není nebezpečné. Pouze mlčky zírala z okénka a když viděla stanice, které byly bez perónů, bez světel, kde jen pár lidí pobíhalo kolem vlaku s baterkami, oznámila mi, že jestli to v Gaye vypadá táké takhle, že nikdy v životě nevystoupí, že raději pojede až do Kolktay (dalších asi třináct hodin jízdy..)

Když jsme ale přijely do Gayi, uklidnila se, jenže v tom se objevil chlápek a jestli jedeme do Bodhgayi a že má rikshu a že nás sveze...a doprovázel nás pomalu k taxíkům. My mu řekli, že ne, že díky, že s ním nepojedeme (Katie v něm odzačátku viděla zabijáka a zloděje..), ale on si nás už tak nějak přivlastnil a když na nás naskákali další řidiči, že nás svezou, rozháněl je, že jedeme s ním. To člověka naštve, obzvláště, když jim nerozumí. Nakonec jsme na něj museli křičet, že prostě s ním nikam nejedeme a vlezli jsme k jinému simpatickému řidičovi do tuk-tuku. Rozčilený chlápek začal našemu potenciálnímu řidičovi vyhrožovat a nám lhal, že tenhle tuk-tuk je rozbitej, ať vystoupíme a jedeme s nim.. To je taková klasika. Pak Katie ruply nervy a otravného chlápka zahnala lvím řevem. Moc jsem se bavil, Katie moc ne, ale cestou, rozrážeje svatební průvod, stáda motorek a cyklistů, do toho s ustavičným troubením náklaďáku za námi, brzy se tomu také smála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama